čtvrtek 21. května 2020

S Ingridkou na výletě: Strašidlo z jeskyní aneb Cesta za pokladem

Tak vám povím, jak jsme jednu sobotu hledali poklad. 
Chcete?
Na pomoc jsem si vzala tetu, strejdu, babičku a dědu. Mámu a tátu samosebou taky.


A jdeme na to.
Jestli si myslíte, že cesta za pokladem byla jen jako, tak si to nemyslete.
Bylo to opravdické hledání skutečného pokladu, jehož mapa je popsána ve speciálním deníčku pro malé cestovatele a střeží ho strašidlo 👀
Pátrali jsme kde jinde než v zákoutích Moravského krasu.


Trasa vedla z Hostěnic k jeskyni Pekárna a dál údolím Říčky až k Hádeckému rybníku.
Cestou jsem musela splnit deset úkolů. 


 Každý byl schovaný v krabičce, která byla velmi dobře ukrytá.


Někdy jsme ji viděli málem z cesty, ale někdy to byla přímo detektivní práce.
Zvlášť, když vás mapa vede ke stromu, který už tam není.


Chtělo to i kus odvahy.
A kdo má odvahu a trpělivost...


...najde truhlu s pokladem.
Co je uvnitř vám neprozradím.
A jak je to s tím strašidlem v jeskyni?


To vám taky neprozradím. Co kdyby to četl někdo, kdo se chce taky pustit do pátrání. 
Řeknu jen, že se ho vůbec nemusíte bát. Teda toho strašidla myslím.


Většina trasy byla opravdu krásná, nenáročná a příjemná. 
U Hádeckého rybníka jsem se odměnila jedním celým perníkem s jahodovou marmeládou a párkem v rohlíku s kečupem. No jo, je to dost. Měla jsem veliký hlad.
K autu jsme se museli přehoupnout přes kopec kolem kaple sv.Anny zpět do Hostěnic.
V cíli už jsem byla pořádně uťapkaná, ale dobrodružná výprava se mi móc líbila.


A hodnocení? 
To vám napíše máma.


Takže to hodnocení:
Jak říká Ingridka trasa je nenáročná, a když nespěcháte, dají to v pohodě i malé děti. 
Na kočárek ani odrážedlo to není, takže pěkně po svých. 
Většinou vede krásnou přírodou.
Úsek přibližně mezi Ochozkou jeskyní a Hádeckým propadáním mě překvapil spíš nemile. Velké množství vykácených stromů nejen že značně ztěžovalo hledání jinak výborně připravené cesty za pokladem, ale ani okolí už nepůsobí tak příjemně. Ale asi to musí být. Co mě ale skutečně vadilo, bylo opravdu neuvěřitelné množství cyklistů 😒. Úsek je značený jako Naučná stezka nikoli cyklostezka. Přesto se mě Ingridka držela jako klíště a bála se, že ji některý bezohledný cyklista zajede. Jako kdyby tam pěší turisté zabloudili omylem. To bylo asi největší mínus celé cesty.
U rybníka bylo otevřené občerstvení a velká travnatá plocha k odpočinku. 
A rybník je koupací.
😊


Úsek od rybníka zpět do Hostěnic byl nečekaně klidný a příjemný. Kaple sv.Anny je zajímavá stavba. Doporučuji u ní chvíli posedět.


Poklad jsme našli a hledání nás bavilo. 
Výlet stál určitě za to. 
Jen nedoporučuji sobotní odpoledne. Teda pokud vám nevadí, že vám někdo přinejmenším přejede nohy.


Den jsme zakončili jak jinak než pořádným buřtováním, ohníčkováním a zpěvem.
Tak co? Kdo vyrazí za pokladem. 
Ještě v truhličce něco zbylo.
😊


Mějte se krásně
Vaše Verča a Ingridka




středa 15. dubna 2020

Z okolních lesů

Moc ráda chodím na procházky v našem okolí.
Inuška už toho taky hodně zvládne, takže může vyrazit celá rodina na trasu dlouhou i 5 km.











Bylo krásně, bylo teplo, jen vítr trochu pofukoval.
Ingridka celou cestu hledala poklad, který nakonec našla doma na okně. Motivace ale musí být. Jinak se nám to dítě strááášně nudí.


Jen to točený pivo nám chybělo, i když jsme míjeli hospodu.
Doufám, že až okolo půjdeme příště, posedíme chvíli na zahrádce. 
Inuška už se móc těší na hospodský kuřízek a hranolky s kečupem.

Mějte se krásně, 
nabírejte energii ze sluníčka
a třeba brzy někde u piva.
Vaše Verča





úterý 7. dubna 2020

Ingridka vypráví: Konečně buřty

Taky už jste se nemohli dočkat teplejšího počasí?
Konečně se dá trochu válet po zemi.


A hlavně už přišly na řadu ty buřty.
Ani nevíte, jak moc jsem se na ně těšila.


Opekli jsme je u babičky a dědy na zahradě.


 Mňam.
A s kečupem :-)


A protože první letošní byly na chalupě, znamená to, že doma nás to teprve čeká.
Závidíte?


Tak si taky dejte něco dobrého, na co jste se dlouho těšili.
A nezapomeňte se potom trochu hýbat.
Ať nemáte velká břicha.

Mějte se krásně a užívejte si jaro jak jen to jde.
Vaše Ingridka


čtvrtek 26. března 2020

Ingridka vypráví: Těším se...

Máma dnes říkala, že je vděčná, že s tátou našli odvahu se zadlužit a koupit dům se zahradou a navíc u lesa.
A co se dá dělat, když nikam moc nemůžete?


Třeba vyrobit hmyzí domeček.
Ten teda dělal táta, ale my s mámou jsme na něj nasbíraly stavební materiál.


Taky se dá zahradničit.
Když bylo pár dnů teplo, zasela jsem trochu hrášku.


Jo jo, sama. Máma mi to jen připravila a zbytek nechala na mě.
Pak se ale zase ochladilo. Tak snad nám to nezmrzne.
A když už vás to venku nebaví, můžete si něco upéct.


Třeba chleba.
Když mámě pomůžu, vždycky je moc dobrý.
Taky poslední dobou hodně šijeme.
 Kromě roušek, které si teď doma vyrábí snad všichni, zbyl čas i na jednoho skřítka.


Skřítky už mám celkem tři a každý je jiný. Tenhle se jmenuje Poslouchánek. Máma si ho vždycky dopředu nakreslí. Spolu vytaháme všechny kousky látek, co máme. A já se pak nemůžu dočkat, jestli se povede. Skřítek nakonec vypadá úplně jinak, jak na obrázku, ale mě se vždycky líbí. Takže se vlastně povede pokaždé.
:-)


Už aby se pořádně oteplilo.
Dnes v noci se mi zdálo o tom, jak na zahradě opékáme buřty. 
Mňam.
Těším se.

Myslím, že je důležité se na něco těšit. 
Hlavně ráno. Pak se totiž úplně jinak vstává.
:-)

A na co se těšíte vy?

Tak se mějte krásně
buďte zdraví
a na něco se těšte.

Vaše Ingridka




neděle 15. března 2020

Každý den objevit něco nového

Někomu se dnes vůbec nechtělo vstávat. 

Na mě ale sluníčko volalo:
"Pojď ven."
A tak jsem se dobrovolně ujala ranního venčení. 


A nelitovala jsem.


Když člověk nespěchá, má možnost vnímat svoje okolí tak nějak intenzivněji.  


Často si potom všimne věcí, o kterých nevěděl, že tam jsou.


Třeba cedulky u stromů v parku kolem kterých jsem prošla už mockrát a nikdy si jich nevšimla. 


Nebo vás znovu pobaví věci, o kterých víte, že tam jsou.
Střípky naší historie, které už nikdy nezmizí. 

A pak vůně ranní kávy a vánočka s máslem.
:-)

Krásnou neděli 
přeje Verča 

středa 4. března 2020

Upcyklujeme

"Upcyklace je proces přeměňování odpadového materiálu nebo nepotřebných produktů v nové materiály či produkty lepší kvality, pro zlepšení hodnot životního prostředí."
Tolik říká Wikipedie.

A tak jsme s Inuškou "zachránily" jeden starý svetr a daly mu nový rozměr i funkci.
😊


Vyrábět kabelky z použitých reklamních bannerů nebo přešívat staré oblečení je dnes in. Tak přece nezůstaneme pozadu.
😊


A zbylo i na srdíčko.


"Mě se moc líbí a spinkalo už i ve školičce."


"Novou čepici jsem teda úplně nepotřebovala, ale myslím, že mě sluší a máma je spokojená, že něco vytvořila."
Nevím, jestli má čepice vyšší kvalitu než původní svetr. Má ale jednu výbornou vlastnost. Zvolený materiál nekouše. A to je u dětské čepice prostě k nezaplacení.

Už se ale těšíme na jaro a léto.
Takže příští výrobek bude asi sukýnka nebo šatičky.

Mějte se hezky
a taky něco zachraňte.
Vaše Verča a Ingridka




pondělí 17. února 2020

S Ingridkou na výletě: Stezka babky Březinky

Tak vás s Ingridkou konečně zdravíme v novém roce.
Slibujeme, že už nebudeme slibovat, že se v psaní příspěvků zlepšíme.
Asi se nezlepšíme :-)

Od začátku roku marně vyhlížíme sněhovou nadílku a nic.
Ingridka se letos povozila na bobech možná tak dvakrát, a to ještě bylo z části na trávě.
A tak včera vytáhla kolo od Ježíška.
Koukli jsme do mapy, kam by se v našem okolí dalo vyrazit na nedělní mini výlet.
Našli jsme: "Stezka babky Březinky"
Na internetu jsme vyčetli, že je vhodná i pro kočárky, odrážedla i kola.


Velká část stezky vedla po rozbité asfaltové silnici, na které se i přes zákaz vjezdu prohánělo jedno auto za druhým. To se nelíbilo ani tátovi, ani Barfimu (který musel být na vodítku) a ani Ingridce, protože vjela každou chvíli do nějaké díry. Začátek teda nic moc.


Zachránily to moc pěkně připravené informační tabule. Na každé bylo zajímavé povídání o přírodě, a hlavně úkoly pro děti. 
Ingridku nejvíc bavilo stavění domečků pro skřítky. Jeden jsme postavily spolu. 


A do stavby dalšího se zapojil i táta.



Taky jsme se učili rozeznávat stromy.


"Tohle je mámo borovice, víš."


Zastavení bylo celkem pět. Na většinu úkolů nebylo vhodné počasí ani roční období.
Ale skákat z pařezů a házet šiškou na zvolený cíl se dá kdykoli.


"Barfi pojď, musíme tudy."
Závěrečná část vedla lesní pěšinou. V létě tu musí být moc krásně.

A hodnocení?
Procházka pěkná, cca 2 km, vhodná i pro malé děti.
Kočárek i kolo to chce spíš v terénní úpravě, ale dá se to.
Když nejste místní, nemáte poblíž stezky kde zaparkovat. A my to měli z domu autem tak 15 minut. Takže jsme zaparkovali tam, kdy bychom asi moc neměli.
No a únor není úplně nejvhodnější měsíc. Jaro nebo léto by bylo prostě lepší.
Takové "dobré" nedělní provětrání.

A aby to bylo na výbornou, cestou zpátky jsme přibrzdili ve Křtinách u cukrárny.
Mňam :-)

Mějte se krásně a taky se vydejte na výlet. 
Oni ty zákusky pak chutnají mnohem víc.
Vaše Verča a Ingridka










S Ingridkou na výletě: Strašidlo z jeskyní aneb Cesta za pokladem

Tak vám povím, jak jsme jednu sobotu hledali poklad.  Chcete? Na pomoc jsem si vzala tetu, strejdu, babičku a dědu. Mámu a tátu samoseb...